11.kapitola A
Stále jsem se koukal na ty zpropadené dveře s pečetí a vůbec se mi to nelíbilo. Cítil jsem se tak sám. Navíc pěkně naštvaný.
„Bylo tohle zapotřebí?“ Zeptal jsem se pěkně nakvašeně.
„Jo, bylo. Byl bych rád, kdyby ses uklidnil. Tvé oči úplně žnou.“
„Uklidnil? A jak to mám asi udělat, když mě tu klidně zavřeš, jako by se nechumelilo. Nelíbí se mi to jasný!“
„Líbit se ti to nemusí, ale teď mě budeš chvilku poslouchat. Jasný?“ Vrátil jsem Yuovi jeho kousavý tón. Vůbec se mi nelíbil. Je jasný, že je poněkud rozladěný, ale to neznamená, že tu bude vyšilovat. Promluvit si musíme, tak jako tak. Ať se mu to líbí nebo ne.
„Posadíme se?“ zeptal jsem se a modlil se, aby se trošku uklidnil a mou nabídku přijal.
„Nebudeme tu tak dlouho, abych musel sedět. Koukej povídat, o co tedy jde. Proč jsem to, co jsem a co to pro mě znamená, hm?“
Nepopírám, můj tón byl poněkud nasraný, ale co. Ať si to pěkně vyžere. Ta pečeť na těch dveřích se mi opravdu nelíbila, pořád jsem na ní koukal. Přitahovala můj pohled jako magnet, řekl jsem si, co něco zkusit. Zaměřil jsem se na ní a jediné přání, které jsem měl, bylo, aby zmizela.
Chvíli se nic nedělo. Musím se víc soustředit, pomyslel jsem si. Přidal jsem na intenzitě. A najednou, pečeť byla fuč. Tak je to mnohem lepší, řekl jsem si. Hned mi je líp. Nemám pocit, že jsem tu byl chycený jako nějaké zvíře.
Zaslechl jsem potlesk Emma a jeho smích. Otočil jsem se k němu čelem a koukal, jak se to černovlasé cosi svíjí smíchy.
„Výborně, maličký. Koukám, jak se rychle učíš.“
„Maličký?“ zopakoval jsem po něm nevěřícně.
„Kdo je u tebe maličký ty nádhero černovlasá. Já nejsem žádné kotě nebo cosi. Neříkej mi maličký, jasný!“ Z mého hlasu byl cítit chlad a vyhrůžka.
„Ale, no tak. Nečerti se.“ Protočil jsem oči. Začal jsem si uvědomovat, že to s Yukim nebude vůbec jednoduché.
„Opravdu mám z tebe Yuki radost, zrušil jsi mou královskou pečeť, nikdo jí nedokáže prolomit. Žádný démon nebo člověk. Tedy do teď. Myslím si, má na to vliv, že jsme teď stejný.“
„Ne to ne, nejsme.“ Odporoval mi Yu se zdviženou bradou.
„Já nejsem démon.“ Špitl.
„A co jsi Yu?“ Zněla má odpověď. Opravdu mi bylo Yukiho líto. Proč? Proč se tomu tak brání? Vím, není lehké se vyrovnat s tím, že z vás někdo udělal démona. Nebylo zbytí. Musel jsem, jinak by umřel a to jsem nemohl dovolit. Z prostých důvodů. Chtěl jsem se dovědět, o co té babizně jde, která na ně zaútočila. Proč si dala tolik práce. Mohlo jí to stát život. Přeci jen s dědou nebyly žerty. A s Yukim také ne. I když byl necvičený, dokázal se bránit. Dokonce dokázal pro ochranu druhých vyvolat i složitější obraná kouzla, to na mě udělalo dojem. Zbývá zjistit, o co jde. Mám nějaké domněnky, ale je příliš brzy na jejich potvrzení.
Druhý důvod. Slíbil jsem babičce, že se postarám o svou rodinu a tou Yuki byl. Ten den, kdy byl proklet, ke mně babička přišla ve snu. Popohnala mě jednat. A já mohl Yukiho zachránit. Jediným způsobem. Pro něj tím nejhorším.
Ukončil jsem své úvahy, z kterých mě vyrušil Yuki. Plačící a opřený o dveře. Ani jsem si neuvědomil, neuvažoval jsem, vše jsem nevědomky řekl nahlas.
„Promiň.“ Špitl jsem.
„Ne, počkej. Neomlouvej se. To já. Choval jsem se jako vůl. Prostě…. prostě se s tím nemůžu srovnat, no. Choval jsem se jako vůl. Promiň.“
„No, nechoval ses moc hezky. Ale…. dá se to pochopit. Musíš se s tím vyrovnat. To je vše. Ještě jedna věc Yu. To, že jsi démon, zákonitě nemusí znamenat zlo. Rozumíš? Zrovna ty, se svou povahou mi připadneš jako nositel světla. Jsi starostlivý, obětoval ses pro blízkého. Co bys ještě chtěl za důkazy. Síly musí být vyrovnané, víš? Dobro zlo. Světlá a tmavá. Však víš.“
„Hm, tobě se to řekne Emm. Ty jsi se tak narodil. Ale, co na to řekne má rodina. Máma, táta?“
„Neřeknou na to nic! Přijmou tě takového, jaký jsi. Myslím, pro ně je důležitější, že žiješ. Navíc, nemusí o tom vědět. Pokud se budeš ovládat, nikdo nemusí zjistit, nic o tvé podstatě. Chce to trénink. Můžu tě učit spolu s dědou. Nejen umění boje, ale také kouzla a magii, kterou by každý démon, měl umět. A něco navíc jestli chceš.“
„To mi chceš říct Emm, že kouzlím?“ Začal jsem se smát. Přišlo mi to jako naprostá blbost.
„To budu jako další Harry Potter. A budu mít taky hůlku?“ To už jsem nevydržel a zajikal se smíchy.
Probrala mě facka, kterou jsem chytil přes celou tvář. Ale jak to? Emm se ke mně nepřiblížil. Seděl v křesle a jeho jindy černé oči byly žluté. Ouu, pomyslel jsem si. Asi pěkně naštvaný. Udělal opět pohyb rukou, jako by odháněl nějakou mouchu. Ucítil jsem další políček. Zmohl jsem se jen na au to … a plesk. Dostal jsem další.
„Ty…“ Nedořekl jsem to. Dostal jsem další tentokrát přes druhou tvář. Emm udělal pohyb rukou nahoru. Dlaní jako by zvedal imaginární předmět. Jenže, to jsem byl já. Druhou rukou znovu odháněl mouchu, a já dostal dalších pár pleskanců.
„Auu, Emm. To bolí. Víš to.“ Řekl jsem plačtivě. Slzičky se mi opravdu draly z očí.
„To má bolet!“ Odsekl ledově Emm.
„Já ti dám dělat si ze mě srandu. Já to myslel vážně. Jak vidíš, umíme kouzlit. Doufám, dostatečně jsem ti to předvedl. Nebo chceš nášup?“
„Ne, Emm prosím. Už tě budu poslouchat.“
Nezabralo to. Ve vzduchu mě obrátil. Jako by si mě opřel o neviditelné koleno. Jako malého kluka a už jsem na zadku cítil palčivou bolest, jak mě vyplácel. Sice to bolelo jako čert, ale nejvíc mě bolela ta potupa. Cítil jsem se jako malé zlobivé dítko. Ne, jak dospívající kluk. To už jsem, ale opravdu bolestí a studem brečel.
„A tohle je za Harryho Pottera. Miluji jeho příběhy, jasný! Přede mnou si z něho dělat legraci nebudeš!“ Snad jsem se vyjádřil dostatečně přesně.“ A sekl při tom uraženě bradou.
Sice jsem cítil ukrutnou bolest, ale neodpustil jsem si myšlenku: já se z toho zblázním. Vládce a miluje kakao a Harryho Pottera. Protočil jsem oči. No, fakt bezva.
Znenadání mě neviditelná síla pustila. Nestačil jsem reagovat. Spadl jsem na všechny čtyři jako mimino, které neumí chodit.
„Auu, ku…“
„Co? Chceš ještě přidat mladíku?“
Rychle jsem spolkl nadávku a jen odsekl: „Ne.“ Uraženě jsem si mnul naražená kolena a dlaně.
„Očekávám, mladý muži, že se sebereš z té nedůstojné pozice a připojíš se ke mně u stolu, kde si dáme něco k pití a budeme konstruktivně mluvit k tvým dotazům a cvičení. Od této chvíle, nehodlám trpět takovéto výlevy. Víš, co tě jinak čeká.“ Řekl to tak ledově. Cítil jsem chlad jeho slov, radši držel pusu a s občasným syknutím bolesti usedl ke stolu.
Emm mi ještě s přeslazeným úsměvem nabídl kakao a já mu za to sliboval krutou pomstu. Jen počkej Emmíku. Já se ti dostanu na kobylku.
Komentáře
Přehled komentářů
Fakt skvělí z toho Harryho Pottera jsem nemohla xD Fakt že jo . Zase super dílek a já ti moc děkuju ,protože už jsem neměla co číst ,teda nějaký slátaniny se vždy najdou ,ale takový ukázkový jako máš ty fakt nenajdu moc často. Doufám ,že na pokráčko nebudu muset tak dlouho čekat . Moc povedený chválim. :)
Re: super xD
(Ithryn, 28. 12. 2011 21:04)
Tak mě to prostě napadlo s tím Potterem, snad se nikoho nedotknu. :)
:D :D teď teda nevím, jak to myslíš s těmi slátaninama, jestli jako mám ukázkový slátaniny :D nebo povídky? :D To bych se taky mohl urazit.
Další dílek chystám opravdu za krátkou dobu, můžu slíbit.
Děkuji za koment, a přeji krásný den
Re: Re: super xD
(Liliana, 29. 12. 2011 15:33)
Jako myslím samozřejmě ukázkové povídky. :)
Pardon za nezřetelnost mích myšlenkových pochodů. :D
Re: Re: Re: super xD
(Ithryn, 29. 12. 2011 20:05)Omluva přijata. Já si to myslel, ale musím tě trošku poškádlit :D
:)
(Ithryn, 26. 12. 2011 21:31)
I já tobě Haku děkuji, za krásný koment, který jsi mi napsala. No, trošinku Yuovi dávám zabrat, ale vše je pro jeho dobro. Navíc, Emm prostě rád kakao a Harryho :) tak dostal smíšek co zasloužil. Navíc, ještě možná netuší, že dokáže to samé, a bránit se. Ale to bych předcházel ději. Zkusím sem zítra pro všechny hodit ještě jednu kapitolku. A nebude to hezká kapitolka. Už mám cosi v hlavě.... pomůže to i tréninku. A pomalu se opět posuneme do naší koupelny, kde ju tak vehementně kopal nohama a povídal si s bráškou. Nezapomeňtě. Toto jsou jen vzpomínky.
Ještě jednou díky.
Cmuk.
(Haku, 26. 12. 2011 20:56)Ty mu dávaš chudákovi...jo,jo ja viem Yu je tvrdohlavý ale ja by som bola odutá tiež.(neznášam ked ma niekto postaví pred hotovú vec a ja nemám na výber). No,výprask zabral a može prísť na rad tréning..ouč...Yu ešte ani netuší čo ho čaká tam(že?).....Em si myslím dá velmo záležať aby ho naučil čo najviac sa bude dať.Júúú Ty si mi spravil oooobrovitánsku radosť,kapitolka skvelá,kujéém. A aj ked už je možno neskoro tak Ti chcem aspoň do Nového roku popriať zo všetkého len to najlepšie.Ahojky.
super xD
(Liliana, 28. 12. 2011 20:50)